Vánoční psí zázrak

Jak se říká, zázraky se dějí hlavně o Vánocích, a to platilo i o těch právě proběhlých. Ač se naděje na šťastný konec tohoto příběhu v našich myslích zdála již téměř nereálná, závěr roku ukázal pravý opak.
Mnozí moji přátelé a známí věděli o půlroční snaze odchytit psí přízrak, který se od července 2019 pohyboval v lesíku mezi supermarketem Tesco a útulkem v Táboře. Bohužel nebylo možné informovat širokou veřejnost o jeho průběhu, i když internetem proběhla informace, že se tam pejsek toulá. Proč se informace nezveřejňovaly a jak vlastně celá anabáze probíhala, bych rád nyní po konzultaci s ostatními dobrovolníky zveřejnil a osvětlil.

Jak to celé začalo?

Jistě si pamatujete na štěňátka, která táborským útulkem prošla v létě 2019. Jednalo se o pejsky, kteří nesli merle znaky a jeden z nich, Jeníček, se dokonce narodil slepý a hluchý, což bylo s největší pravděpodobností způsobeno křížením merle jedinců (dost možná sourozeneckým nebo příbuzenským křížením). Ve stejné době se v chatové osadě nad útulkem objevila dospělá (ale mladá) fenka Pixie, kterou se zhruba po 14-ti denních peripetiích podařilo v jedné ze zahrad zavřít a následně odchytit. Její modré oko naznačilo přítomnost merle genu a její celkový vzhled také připomínal již zmíněná štěňátka. Šlo o velice jemnou dušičku, která se bála, ale zároveň milovala člověka. Obrovskou práci s ní odvedla Kamča, která ji připravila na její cestu do nového domova, kde je nyní šťastná.

Těžko říct, jak velká je pravděpodobnost, že se v jeden čas v útulku a jeho okolí objeví takto podobní psi…
Již se zdálo, že je vyhráno, o úspěšném odchytu Pixie útulek informoval na svých stránkách i na Facebooku a pomalu se začalo s její socializací. Ovšem přibližně o dva dny později začaly chodit zprávy, že v okolí Tesca se pohybuje plachý merle pejsek, který pobíhá po silnici mezi auty, lehá pod svodidly, ale bohužel nejde odchytit.

První neúspěšné pokusy

Dobrovolníci se vypravili na místo a les začali podrobněji zkoumat, nic však neobjevili. Až v rámci venčení Huga si Kamča všimla, že je na horizontu doprovází neznámá silueta zvířete. Opatrně se vrátila zpět do útulku a zavolala, že se v lese nějaký pes skutečně nachází. Vyrazili jsme tedy les znovu prozkoumat, tentokrát již s odchytovou tyčí a vodítky, každý z jedné strany, aby jsme psa neztratili. Tehdy jsme ovšem ještě netušili, jaký soupeř proti nám stojí. Ač jsme o pejskovi celou dobu věděli a každou chvíli ho zahlédli, stále si od nás tento Přízrak držel poctivý odstup a nedovolil nám se přiblížit. Následující den brzy ráno jsem jel okolo Tesca a na vlastní oči uviděl psa, který vypadal jako australský ovčák, ležícího pod svodidly a pozorujícího projíždějící auta. Podařilo se mi ho od kruhového objezdu na vzdálenost přibližně 200 metrů vyfotit, ale jakmile jsem vystoupil z auta, pejsek zmizel v lese.
Průzkumných výprav po lese o rozloze 2,5 hektaru jsme podnikli několik společně i jednotlivě, nachodili desítky kilometrů ve stráni skrze křoví a kopřivy, ale nikdy se nám nepodařilo opatrně přiblížit. Nechtěli jsme ji bezhlavě nahánět, aby jsme psí Přízrak zbytečně nestresovali a ještě více neodradili od kontaktu s člověkem. Podařilo se sehnat i háravé fenky a opakovaně se Kamča pokoušela Přízrak nalákat s nadějí, že se jedná o samce, který by na ně mohl zareagovat. Bohužel ani to nepřineslo kýžený výsledek.

Operace “sklopec”

Jedna z průzkumných výprav, kterou Kamča absolvovala, tentokrát s Filipem, se ovšem proměnila v drama, když při obchůzce objevili mrtvého bezdomovce. Následoval příjezd policie a záchranky, která již bohužel nic nezmohla. Ovšem následně se Pavel (člen posádky) zmínil, že má k dispozici sklopec a bylo by možné ho zapůjčit a zkusit Přízrak odchytit tímto způsobem. V následujících dnech jsme společně s Pavlem za asistence městské policie sklopec nainstalovali a následovalo několik dní, kdy jsme v tříhodinových intervalech jezdili na kontrolu, zda se náhodou nezadařilo. Hned následující ráno jsme našli sklopec zavřený, ale bohužel prázdný, což měla nejspíš na svědomí některá z kočiček, potulujících se z přilehlé chatové osady. Upravili jsme nastražení a čekali a kontrolovali dál. Následující den bylo opět sklapnuto, ale opět bohužel prázdno. Ale nyní se nám zdálo, že uvnitř sklopce jsou dlouhé psí chlupy. Co dál? Nebyli jsme si jisti, co se děje. Sklopec jsme tedy znovu nastražili, upravili jeho citlivost a Pavel nám ještě zapůjčil fotopast, abychom věděli, kdo se v okolí sklopce vůbec pohybuje. Sklopec však zůstal v následujících dnech netknutý. Ve stejnou dobu se však okolo sklopce začalo objevovat jídlo, která jsme tam nedávali – někdo očividně se sklopcem manipuloval. Dokonce chodily zprávy, jak lidé pejska viděli a honili ho po lese. To všechno pravděpodobně způsobilo, že se pejsek stáhl dál do bezpečí. Z tohoto důvodu se rozhodlo, že se přestanou veřejně sdělovat podrobnosti o odchytu. Veřejně jsme prosili, aby lidé pejska nehonili a zbytečně nestresovali, děl se ale pravý opak. Pro dobro Přízraku jsme se tedy definitivně rozhodli o „informační embargo“. Zároveň jsme změnili strategii a krmné místo přesunuli k jedné z čerstvě vyšlapaných cestiček, které se v lese nacházely. To přineslo první úspěchy, kdy jsme na fotopasti viděli, že se tam opakovaně objevuje stejný pes. Ve spolupráci s veterináři padl nápad pejska uspat, což bohužel nemělo úspěch kvůli vysoké hladině stresu a adrenalinu v jeho těle. Zároveň jsme ale nechtěli ohrožovat jeho zdraví opakovanými pokusy o uspání, padl tedy návrh přesunout sklopec na jiné místo, zajistit a pokusit se ho znovu rozkrmit.

Zmíněná půjčená fotopast nám jistou nápovědu ohledně pohybu poskytovala, ale bohužel nedisponovala GSM modulem a nevěděli jsme tedy v reálném čase, co se u sklopce děje. Rozhodli jsme se tedy na soukromé náklady dobrovolníků zakoupit fotopast, která byla schopna pořídit snímek a ihned ho odeslat k rukám dobrovolníků. Takto jsem monitorovali, zda nám Přízrak do sklopce chodí, jak se tam chová, v jakém čase se objevuje atd. Chování bylo bohužel hodně nahodilé, ale na fotografiích bylo vidět, že pes je ve stresu, velice opatrný a nikdy do sklopce nevlezl celý. Velkým poznatkem pro nás ovšem bylo, že se s největší pravděpodobností jedná o fenku. Donutilo nás to více se zamyslet nad souvislostmi a začali jsme pracovat s domněnkou, zda se nejedná o matku od merle štěňátek, když se stále zdržuje v blízkosti útulku. Dokonce jsme zkusili na nalákání použít deku, kterou měla štěňátka v pelíšku, ale bez úspěchu.

“Výlety” s veterinářem

V druhé polovině srpna se podařilo domluvit veterinárního lékaře, který se zabývá odchytem divoké zvěře, a ten s námi podnikl několik vycházek s narkotizační puškou, ale bohužel, jako by to fenka Přízrak tušila, nikdy se neukázala. Stále více jsme se bavili s odborníky na odchyt toulavých psů a divoké zvěře a stále více nás zrazovali od dalších pokusů s tím, že je téměř nemožné takto inteligentního psa jakkoliv odchytit a i kdyby se nám to zázračně podařilo, nedávali nám naději, že by se následně s takovým psem dalo vůbec pracovat a socializovat ho. Stále nám však chodily fotografie ztrápeného zvířete, které svůj boj o život nechce vzdát, a proto jsme ani my nechtěli v těchto snahách polevit.

Operace Tesco

Na začátku podzimu se nám ozvala zaměstnankyně Tesca Míša, že do jejich areálu opakovaně chodí pes, který vypadá jako australský ovčák. Hned následující den jsme se potkali a Míša nám ukázala fotku a kam Přízrak v areálu chodí. Svitla nám naděje, že by se mohl podařit stejný odchyt jako v případě Pixie, ale bylo třeba v areálu upravit ploty tak, aby nebylo možné je podlézt. K této úpravě jsme dostali od vedení Tesca svolení a část areálu upravili tak, aby se tam případně dala zavřít. Jednoho dne pípla zpráva, že přízrak je v areálu. Shodou okolností jsem byli zrovna na nákupech přes ulici, skočili jsme do auta a jeli k Tescu. Kamča vystoupila v místě, kde byl ponechaný vstup, aby ho zahradila, a já vyrazil na druhou stranu areálu, kde se nachází brána a nebylo možné plot v tomto místě zabezpečit. Stihli jsme to, Přízrak byla stále v areálu a díky naší pohotovosti nemohla ven. Štěkala na nás, vrčela, ale nemohla pryč. To jsme si alespoň mysleli a už jsme vytáčeli číslo domluveného veterináře, aby ji přijel uspat. Opak byl bohužel pravdou, jedna skulinka zůstala, tu po chvilce pobíhání objevila a my viděli jen šedivý zadek mizící v lese. V tu chvíli jsme mysleli, že je konec a už se sem nikdy nevrátí. Vyvedla nás z omylu hned následující den, kdy byla v areálu zpět. Hlad byl silnější než odpor k dvounožcům. Rozhodli jsme se, že jí dáme chvíli oddech před dalším pokusem o odchyt.

Přestavba sklopce

Kamča denně jezdila do sklopce dávat krmení s nadějí, že se do něj Přízrak odváží vstoupit a my budeme mít reálnou šanci sklopec nastražit. Když to vypadalo již nadějně, zkusili jsme sklopec přebudovat, nainstalovali jsme nová dvířka a nový citlivější spouštěcí mechanismus. Dali jsme Přízraku čas, aby si na novou vizáž sklopce zvykla a nepovažovala ho za hrozbu, ale bohužel fenka přesto při nastražení opakovaně odmítala za nástrahu zatáhnout tak, aby sklopec spustil. V hlavě jsem už v té době měl další elektromechanický nášlapný (tlakový) mechanismus, který by fungoval již při jemném kontaktu s čumákem. Když dorazily potřebné komponenty, udělaly se potřebné úpravy, dal se opět čas na zvyknutí a nastal den D. Nechtěli jsme nic podcenit a jelikož jsme měli podezření, že nám ze sklopce už jednou utekla, bylo rozhodnuto, že celý den po dobu nastražení budu čekat na parkovišti u Tesca, abych ve chvíli, kdy by přišla zpráva z fotopasti, mohl bych být do minuty na místě. Ale opět, jakoby to Přízrak věděla, ani se neukázala. Takových u Tesca v autě prosezených dnů bylo několik.

Zoufalství

Dny plynuly, Kamča stále každý den dávala krmení, částečně v naději, že Přízrak získá větší důvěru ve sklopec, ale postupem času hlavně proto, aby před zimou nehubla a nabrala alespoň nějaké zásoby. Ano, čím dál tím méně jsme doufali v úspěch, ale nechtěli jsme ji nechat na pospas osudu. Do toho se v útulku objevila čtveřice pejsků, která nápadně připomínala “náš” Přízrak, Pixii i letní štěňátka.

Mnohokrát jsme probírali, zda jí není dobře tak, jak si žije: divoce a volně, bez člověka, kterého považovala za největší hrůzu. Avšak s každou fotografií, na které jsme viděli zmáčeného, shrbeného, hubeného psa se staženým ocasem a sklopenýma ušima, jsme nabývali dojmu, že šťastná není. Zima se blížila a my nevěděli, co dál. Přišel prosinec a najednou přestaly chodit fotografie. Resp. fotografie chodily, ale byli na nich ptáci, ježci, srnky a další neidentifikovaná zvířátka. V lese bylo hodně živo, ale Přízrak nikde. Spekulovali jsme, co se mohlo stát, a myslí se honily nejčernější scénáře. Silvestr jsme považovali za konečnou našich snah, buď ji nesmyslné petardy vženou pod kola aut, nebo ji definitivně vypudí do jiné oblasti neznámo kam. Naděje svitla 25.12.2019 v noci, kdy se u sklopce ukázala, ale bohužel konzervu stihly sníst místní kočičky, tak s prázdnou odešla. Věděli jsme tedy, že je živá, ale následující dny se opět neobjevila.

Opožděný Vánoční zázrak

Předposlední den roku jsem ráno vyrazil na nákupy, abych doplnil zásoby před novým rokem, a ve frontě u kasy mi pípl telefon. Ve zprávě od Kamči byla série fotografií a asi 10 otazníků. Chvíli jsem nechápal, co to má být, na fotkách byl australský ovčák, který ležel v pelíšku v útulku. Po rychlém telefonátu jsem se dozvěděl, že předešlý den přivezla Městská policie psa, kterého odchytla slečna Šárka, když zaběhl do oplocené zahrady. Další merle pes? To už není přeci možné! Během hodiny jsme se potkali v útulku a psa prohlíželi. Byl nám povědomý, vzali jsme fotografie z fotopasti a začali porovnávat. Jeden flek, druhý, třetí, bílý znak na zádech! Byl to Přízrak! Náš Přízrak! Něco, v co už nikdo nedoufal, se podařilo, ač ne nám, ale někomu cizímu 3 kilometry daleko, ale podařilo. Byli jsme šťastní a jsme do teď, že po půl roce snah je fenka, která dostala jméno Mirage (v překladu přízrak, zázrak, fata morgana),v teple a nehrozí jí bezprostřední nebezpečí.

Když se na to díváme zpětně, nejspíš ji od města vyhnaly začínající ohňostroje. Čímž ztratila zdroj obživy, který jsme jí poskytovali, a v mrazech ze zoufalství hledala jídlo jinde.

Divoký pes se nekoná

Jak jsem psal výše, veterináři, odchytáři, kynologové i další lidé nás od odchytu zrazovali. Většina nám tvrdila, že i když se to podaří, bude téměř nemožné psa zařadit do normálního života s lidmi. Byli jsme nahlodaní, pochybovali jsme a měli z toho strach. Ale když se objevila v kotci, zjistili jsme pravý opak. Sice nezvládá vodítko ani hygienické návyky, ale po krátkém seznámení je z ní největší miláček, který chce drbat a plazí se po člověku. Sami nechápeme, jak je to po půl roce divokého života vůbec možné, ale je to tak. S trochou práce z ní bude nejvěrnější přítel člověka!

Poděkování

Velké díky patří Útulku Tábor, Městské policii Tábor, organizaci Z.S. za práva zvířat a všem dobrovolníkům, kteří se na odchytu podíleli a není jim osud Mirage a ostatních merlíků lhostejný.