Jééé, ty to máš, tak to já to musím mít taky…
Viděl jsem je všude, už nějaký ten rok se na sociálních sítích valí fotografie psů či lidí v nachově červeném jeteli. Jsou krásné, bezesporu, ale daň za ně je vysoká.
Neměl jsem chuť ani důvod se k šílenství připojit a fotit něco, co fotí každý. Jetel šel tedy okolo mě, jen jsem si při jízdě krajinou užíval ten krásný pohled. Pak ale přišel nápad udělat Hugovi fotky v jeteli. Právě proto, že by mu třeba mohly přinést zase další sdílení a možná i nový domov. Hugo je pes z Útulku Tábor, ve kterém pomáhám fotit již řadu let, a tak se pro mě stal také srdcovkou a v rámci svých možností se snažím pomoc k tomu, aby konečně našel nový domov.
Jsem vinen, taky jsem to udělal
Jelikož jsme Huga jako vždy nechtěli focením nijak stresovat a otravovat, rozhodli jsme se focení v jeteli vyzkoušet s našimi hafany. Byli jsme opatrní, drželi se na kraji a již polehlých míst, ale i tak po nás těsně po focení zůstávaly ovadlé rostliny, které dostaly trochu zabrat. S našimi fenami jsme udělaly pár hezkých fotek, ale nějak se mi nelíbily. Koukal jsem na ně a pořád viděl to pole, a přemýšlel, jak by vypadaly rostliny tam, kde se střídají desítky lidí. Jenže přeci to není jejich pole, jejich majetek, který ničí. Někteří fotografové focení v jeteli přímo nabízejí. Jezdí na pole s desítkami klientů, to postupně zničí skoro všechno.
Zajel jsem se ještě pro jistotu podívat na místo, kde jsme fotili, a plánoval kontaktovat majitele pole, abych se s ním vyrovnal. Naštěstí se porost po nás zvedl, a tak jsem měl díky tomu lepší spaní. Jenže my tam byli chvilku a s našimi psy, kteří poslouchají a známe se. Úplně jiné by to bylo, kdybych tam fotil cizí psy nebo lidi, se kterými se vždy pracuje složitěji a déle trvá, než vyjde ten pravý záběr. V rámci svých myšlenek a pochybností jsem se zajel podívat ještě k jinému políčku, o kterém jsem věděl, a nestačil se divit, tady už byly nájezdy a frekvence lidí mnohonásobně vyšší a pole podle toho také vypadalo (viz fotografie níže).
Nachově rudý inkarnát
Začali jsme se s týmem z útulku o osud jetele inkarnátu zajímat a oslovili příslušné organizace, abychom lépe pochopili, jak vážný problém to je. Samozřejmě jsme věděli, že už jen to, že osivo je drahé, je to cizí pozemek, a ještě tam dojde k poškození majetku, je prostě špatně. Naše logické domněnky se potvrdily, a tedy jsme se rozhodli, že s Hugem určitě nepojedeme devastovat další pole.
V základě nejde podle Agrární komory ČR o problém pouze s jetelem, ale celkově o nerespektování práce jiných a ničení majetku tím, že lidé vstupují do vzrostlého porostu. Ministerstvo zemědělství ČR nám k tématu napsalo: „Pole s jetelem je něčí majetek. Proto, pokud ho chce někdo využít ke svým komerčním účelům, kvůli nimž se dokonce předpokládá poškození majetku, je třeba kontaktovat majitele a domluvit se s ním. Jinak dojde k porušení několika platných právních předpisů.“
U jetele někteří fotografové rádi lživě argumentují tím, že se jetel přímo na poli zaorá do půdy, a tedy je jedno, že je pošlapaný. Tak to ale není. Podle MZe se jetel nachový používá zejména ke krmení hospodářských zvířat, na semeno, jako meziplodina a jako medonosná plodina. Vždy je ale nutná jeho sklizeň, a proto musí být rostliny vzpřímené.
Stal jsem se trnem v oku
Pro mě bylo tedy jasno, focení v jeteli dávám červenou. Nachově červenou. Stejně tak bych nefotil nikde, kde by po mně zůstala spoušť a někomu bych ničil jeho práci. Pokud budete chtít krásné nature friendly fotky, tak se ozvěte. Vymyslíme spolu něco originálního bez negativních dopadů.
Na sociálních sítích jsem vyjádřil svůj názor a někteří lidé otevřeli oči, za což jsem moc rád. Bohužel jsem i dostal řadu urážek. Bohužel se to však stává, když někomu dupnete na kuří oko. Navíc oko, ze kterého má peníze, a to že někomu vytváří škodu, je mu jedno. Ostatně takovým fotografům je i jedno to, že se jetel může chemicky ošetřovat, a na zdraví klientů asi také příliš nemyslí. Netvrdím, že všichni se chovají takto nezodpovědně, ale těžko říci, jak velké procento to bude.
Jetel pro Huga
Napadlo nás na závěr „zabít dvě mouchy jednou ranou“, propagovat Huga k adopci a šířit osvětu. Proto jsme s Hugem k již zdevastovanému poli zajeli, zcela na kraji a bez poškození jediné kytičky jsme udělali fotky našeho krasavce u pole a rozhodli se pro sepsání toho článku.
Vše o Hugovi najdete zde: www.utulektabor.cz/16d/
Prosím, uvědomte si, že to pole má vlastníka, je to jeho práce a obživa. Až moc se o nás Češích ví, že si nevážíme cizího majetku. Pojďme to změnit.
Když chcete udělat krásnou fotku, chovejte se i krásně k přírodě, ve které fotíte. Pokud fotografii v jeteli opravdu hrozně moc, moc potřebujete, tak si najděte pole, kontaktujte vlastníka a domluvte se s ním, zda Vám focení umožní za nějakou kompenzaci škody, která mu vznikne. Jedině tak je to fér a správné. Samozřejmě, že je možné se v jeteli pohybovat šetrně, ale ani pak většinou není zcela újmy. Hlavně kolik lidí si to takhle řekne? Když pak vidíte davy lidí sedět na poli, zaparkovaná auta, nezbyde zemědělci nic než oči pro pláč.
Jinak bohužel dosáhnete pouze toho, že zemědělci tento druh jetele prostě přestanou vysévat, aby předešli škodám, které jim na něm vzniknou. Inkarnát je odolný a může růst i na půdách kvalitativně horších než jiné druhy jetelíčku. Nemohou si tam tedy dát jiný, méně atraktivní pro objektivy fotoaparátů. Je opravdu krásný a přeci chceme ta pole v krajině vídat, tak se o něj nepřipravme sobeckým jednáním. Protože jinak v Čechách budeme akorát ještě víc žluto.
